„Trháš si obočí?“
„Ne.“
„Já jo.“ Rozezněl se smích po nábřeží u muzea. Plno zjišťovacích otázek na které jsou všechny odpovědi správné. Milý úsměv, milá vůně, milý člověk, milý zážitek, milý den, milé odpoledne, milenecky mile utajené rande.

Uplyne pár promilovaných měsíců, pár měsíců, po kterých si říkáte, že to bude všechno dobré, a ono zase tak zcela není… Přemýšlíte jestli přemýšlí, jestli si při závanu větru s vůní vzpomene na vás.

„Počasí se zbláznilo! Pod nátlakem větru je Česko pod sněhem!“ Křičely na mě denní tisky, večerní noviny a rychlé „expres“ zprávy. Proč by se počasí mělo zbláznit? Tohle není planeta patřící člověku. Počasí je tu doma.

Nový internetový román na pokračování. Zatím umístím prvních pár dílů, a jestli bude zájem o další, rozhodně je připíšu. S pozdravem T.,Girlie.cz
Kapky se odrážely tmou jak vyhaslé komety na okně, a jejich mrazivé šeptání mi nic nepomáhalo přestat přemýšlet